Giving Tuesday a adventní koncerty

Milí přátelé,

právě na dnešní den (29. 11. 2022) připadá tzv. Giving Tuesday, světový den štědrosti a dobrých skutků (který má působit jako protiváha k nákupní horečce Black Friday). Přinášíme Vám tedy tipy na projekty, které mají smysl, a organizace, se kterými má naše rodina několikaleté (a jen ty nejlepší) zkušenosti. Můžete tak v tomto adventním čase vykonat dobrý skutek bez obav, že by Vaše dary přišly do špatných rukou.

  1. Domov pro mne – organizace, která připravuje kroužky a akce pro děti s mentálním a kombinovaným postižením (mj. příměstské tábory, které už několik let spokojeně navštěvuje i naše Monika) a aktuálně staví v Brně chráněné bydlení pro osoby s těžkým tělesným postižením. Co takhle nadělit si pod stromeček třeba slušivé cihličkové ponožky? https://www.cihlukcihle.cz/podporte-nas/
    PS: Pokud netoužíte po hmotných darech, můžete podpořit i aktuální projekt na darujme.cz.
  2. Dům pro Julii – zajišťují terénní odlehčovací službu v rodinách dětí s postižením nebo nevyléčitelnou nemocí (dochází i k nám a úžasně se starají o Moniku) a budují dětský hospic, který bude poskytovat i respitní pobyty, které budou moci rodiny jako my využít. Možná už jste si všimli a v reklamách na ČT zaznamenali, že tato organizace se letos dostala do výběru Adventních koncertů a tak můžete druhou adventní neděli sledovat nejen paní ředitelku celého projektu, ale také kratičkou ukázku jejich práce v naší rodině 🙂 Pokud byste raději než na konto Adventních koncertů přispěli přímo Domu pro Julii nebo koupili dětem (nebo sobě) něco drobného pro radost, příležitost máte tady: https://www.dumprojulii.com/dobry-obchod
  3. Společnost pro ranou péči – organizace, která nás provázela prvními roky Moničina života, jak se koneckonců můžete dočíst i v jednom ze starších článků. Se zdražováním energií a pohonných hmot (poradkyně jezdí do rodin po celém kraji) je pro ně čím dál těžší službu financovat a mnohé rodiny tak musejí čekat dlouho, než se k nim potřebná pomoc dostane. Podpořit je můžete (kromě darování konkrétní částky) např. koupí krásného nástěnného kalendáře nebo (audio)knihy Černobílých pohádek: https://www.ranapece.cz/eshop/

Všem těmto organizacím naše rodina vděčí za mnohé a budeme rádi, když se je také rozhodnete, dle svých možností, podpořit.

Krásný a pokojný advent.

Vánoční přání 2021

Naši milí přátelé a podporovatelé, přejeme Vám pokojné a radostné prožití vánočních svátků a do nového roku vše dobré, hlavně pevné zdraví a hojnost Božího požehnání,

Š+M+Z+O Geršlovi

PF 2021

Ať byl loňský rok jakýkoliv, doufáme, že jste pod vánočním stromečkem našli ty nejdůležitější dárky :o)

Kéž je pro Vás nadcházející rok rokem pokoje a radosti. Kéž dokážete najít každý den důvod k úsměvu. A kéž Vás i tímto rokem provází Boží požehnání.

Vše dobré do nového roku 2021 přejí Geršlovi

O jedné tramvajové uzavírce aneb apelujte s námi na vedení města

Není žádným tajemstvím, že žijeme v Brně. Ano, v tom přívětivém jihomoravském městě, které se s železnou pravidelností každé léto mění ve velkou dopravní únikovou hru, kde projetí městem v krátkém časovém limitu zvládnou jen ti nejotrlejší (nebo ti, co jezdí v jednu hodinu ráno). Koneckonců, následující videoklip to přehledně (a bohužel také pravdivě) shrnuje: https://www.youtube.com/watch?v=AhYuiYU33Ag

Na všechny tyto trable převážně postihující řidiče automobilů už jsme si tu za ty roky tak nějak zvykli. Včerejší zprávy ale ukázaly, že po mučení řidičů magistrát spolu s ŘSD přistupují čím dál razantněji i k mučení cestujících MHD. Koho to dosud minulo, čtěte: https://www.brno.cz/brno-aktualne/co-se-deje-v-brne/a/zabovreska-bude-dokoncena-drive-stavbu-urychli-uplna-vyluka-jednicky/

Výluka nejvíce zasáhne obyvatele Bystrce a Komína. Což o to, když jedete pouze se svýma(případně psíma či dětskýma) nohama, bude to sice opruz, ale tak nějak to půjde. Ale když jezdíte denodenně s tímto:

stává se z toho mission impossible.

Informace o stavbě VMO (velkého městského okruhu) v Žabovřeské ve mně vzbuzovaly obavy (právě kvůli našemu každodennímu absolvování trasy do školky) od začátku, vždy však obsahovaly ujištění, že tramvajová doprava bude po celou dobu výstavby (až na nejnutnější uzavírky) zachována, alespoň v omezeném provozu po jedné koleji. Jak krásné zjistit, že všechna tato ujištění byla pouze planými sliby, a že dle nejnovějšího projektu dojde k uzavření tramvajové trati na celé dlouhé 2 roky (!!!). Po celé dva roky nám bude chybět možnost dostat se nějakým rozumným způsobem přesně do (a z) té zastávky, kde se výluka dělí (tj. Pisárky).

Plány uzavírky slibují posílení autobusových linek 44 a 84. Ovšem na každého člověka znalého situace toto musí působit jako naprostý výsměch. Tyto okružní linky na svých trasách přes půl města nabírají pravidelně zpoždění, výjimkou nejsou v dopravní špičce ani desítky minut, o jízdě podle jízdního řádu se v ranních a odpoledních hodinách nedá mluvit vůbec. Nehledě na to, že jediný možný přestupní uzel je v zastávce Vozovna Komín, která není moc dobře uzpůsobena pro přestupy imobilních cestujících – ti jsou odkázáni pouze na výtah, který zde je, ale v momentě, kdy bude mít výtah poruchu nebo odstávku, není způsob, jak přestoupit mezi zastávkou šaliny a autobusu. Kdyby aspoň byla zřízena speciální linka Svratecká – Pisárky, která by nebyla ovlivněná provozem v jiných částech města a zaručovala by jistější přepravu i ve špičce.

Nabízí se tedy hledat alternativy, kterou by pro nás mohla být např. linka 52 – ovšem ta je v ranních hodinách přeplněná školou povinnými dětmi (a pracujícími z Žebětína) a v odpoledních hodinách má intervaly zařazování nízkopodlažních vozů v řádech desítek minut. V zimních měsících navíc alternativa nepoužitelná, neb při náledí či čerstvém sněhu se kopce do Kohoutovic stávají pro většinu autobusů (jakož i mnohých aut) nesjízdné.

Ještě je tu varianta trolejbusových linek 25/26 na Konečňák a přestup na x11 či 11 – ovšem vzhledem k délce trasy trolejbusů trpí podobnými neduhy jako 44 (i když většinou ne v tak hrozivých intervalech) a vzhledem ke kopcovitosti Vinohrad a Lískovec v zimě zase podobnými problémy jako 52. Navíc nástupní ostrůvek na Konečňáku je noční můra i pro mobilního cestujícího, natož pro cestující s kočárkem.

Jakákoliv z těchto variant cestování tedy znamená, že se snadno může stát, že budeme s dcerou na zastávce čekat i 40 minut v dešti, mrazu nebo parném létě. Což je vskutku sen každé matky (i otce)…

Pravděpodobně jediná “bezpečná” varianta tak pro nás bude jezdit tramvají x11 na Hlavas a odsud se vracet jedničkou na Pisárky (a opačně). To ovšem v létě znamená trávit desítky minut cestou přes rozpálené centrum ve vyhřátých šalinách, což v případě naší dcery s poruchou termoregulace pravděpodobně bude končit každodenním přehřátím, ne-li úpalem.

Další možností by samozřejmě bylo jezdit autem. Ovšem v naší rodině je aktivní řidič pouze jeden, a i kdybych se nakrásně vrátila zpátky za volant, tak jízda odpolední brněnskou špičkou sama autem s dítětem, které se v něm často nechová úplně standardně, to si koledujem o malér. Také auto vlastníme pouze jedno a s parkováním v okolí školky je to podobné jako ve zbytku Brna – je to bída. Nehledě na to, že tato varianta je pro naši rodinu i ekonomicky nevýhodná, oba máme roční šalinkarty. Navíc je paradoxní, že v době, kdy stále slyšíme, jak máme být ekologicky odpovědní a co nejvíce využívat možností MHD, město schválí projekt, který donutí řadu lidí sednout místo do tramvaje za volant a přidat se k tomu štrúdlu aut, který den co den ucpává průjezd do Pisárek… A těch lidí, kteří touto trasou denně jezdí, není tak málo – vždyť Bystrc je jednou z nejlidnatějších městských částí a Pisárky jsou přestupním uzlem do několika směrů.

Co mě na tom rozčiluje nejvíc, je důvod, proč k takovým změnám projektu došlo – projekt se totiž (ó, jaký div) zpozdil a hrozí, že nestihne termín EU dotací. Jako by to ještě někoho v Brně překvapovalo, kauza nádraží se vleče už dloooouhé roky a konec stále v nedohlednu. Jenže je smutné, že za liknavost a neschopnost zástupců předchozích vedení města a ŘSD budou platit „obyčejní“ lidé a ti nejmenší z nás – postižené děti. Nejsme totiž jediná rodina, která z tohoto směru své dítě na Kamenomlýnskou vozí. A věřím, že existují i další, ať už vozíčkáři či rodiče s kočárky, kterým tato výluka velice zkomplikuje život. Zdůrazňuji, že chápu, že výstavba VMO je nutná. Také chápu, že potřeby či přání jedné rodiny těžko ovlivní dění ve městě. Ale věřím, že nejsme jediní, komu tato situace přináší komplikace obrovských rozměrů. A také věřím, že existují varianty, které by nemusely mít až tolik negativní dopad, jen kdyby byla vůle je hledat. Proto apeluji na vedení města, na zástupce DPMB i na vedení MČ Bystrc, aby se situací zabývali, dokud je ještě čas ji změnit (samozřejmě nemyslím tímto článkem, ale adresnými připomínkami). Apeluji na vás všechny, kdo toto čtete a uzavírka se vás rovněž nemile dotkne, abyste apelovali také. Pište vedení města, pište DPMB a ŘSD, pište, kam můžete. Vždyť ve vedení města jsou naši volení zástupci, kteří by se měli snažit přispívat k co nejkvalitnějšímu životu všech skupin jeho obyvatel, i těch nejmenších a nejpotřebnějších.

Když spojíme síly, můžeme se nám to podařit. A tento pražský příběh nám může být inspirací, že když se chce, mnohé jde: https://www.facebook.com/ptacekjiri/photos/a.1827612274214085/1895113034130675/?type=3&theater

Doplnění: Objevily se dotazy na „konkrétní řešení, které požadujeme“ – jistě možných řešení k lepší sjízdnosti trasy pro imobilní cestující je více. Napadá mě zřízení speciální linky Svratecká – Pisárky a zpět, s dostatečným nasazením nízkopodlažních autobusů, která by netrpěla neduhy okružních linek 44/84 (další varianta je vést ji z Vozovny Komín, ale vzhledem ke komplikovanosti přestupu je zast. Svratecká pro vozíčkáře mnohem schůdnější). Další možností je samozřejmě pokusit se co nejdéle zachovat jednokolejný provoz linky x1 z Vozovny Komín až do Pisárek a kompletní uzavírku omezit jen na nejnutnější možnou dobu (2 měsíce takového cestování člověk přetrpí snadněji než celé dva roky).

Jak nám bylo na kurzu ve Svratce

Měli jsme to štěstí, že jsme se letos v dubnu mohli zúčastnit kurzu pro rodiny pořádaného Společností pro ranou péči. Kurzu jsme se chtěli zúčastnit už několikrát, bohužel vždy byl v pro nás nevyhovujícím termínu, až letos nám to konečně vyšlo. Po vynikajícím víkendovém pobytu v Blansku jsme i od týdenního kurzu měli velká očekávání a ta rozhodně nebyla zklamána.

Inspirační prostředí naší skupinky Berušek

Milí organizátoři kurzu mysleli na všechny, a tak byl dopoledne program v menších skupinkách (paralelně s ním program pro sourozence klientských dětí), odpoledne společný, po večeři hodinka pro maminky a večer program pro rodiče s možností využít hlídaní dětí. Opravdu těžko vybírat, co se nám líbilo nejvíce…

Svítící vlákna, největší favorit našeho dítěte

Dopolední skupinku jsme měli úžasnou, naše poradkyně byly skvělé a i rodiny jsme se sešly, myslím, dobrá parta – dokonce jsme tu měli „rodinu jako přes kopírák“ – tatínek pracující v IT, maminka učitelka matematiky, holčička o rok starší než Monička s podobným typem postižení (a taky milující jogurty:))… Monika si užila světélkovou místnost, objevili jsme houpání v dece a vyzkoušeli si některé prvky bazální stimulace. Ani se nám nechtělo odcházet na oběd.

Polohování… a oblíbené korále

Odpolední plavání jsme bohužel museli kvůli zahlenění dítěte vynechat, ale muzikoterapii jsme si užili všichni tři a míčkování rovněž, stejně jako volné odpoledne, které naše rodina využila hlavně k dohánění spánkového deficitu… A abychom to měli dobrodružnější, absolvovali jsme jednu večeři velmi romanticky při svíčkách, neb kvůli vichřici v hotelu nefungovala elektřina:)

„Foto roku“ v kategorii Otec a dcera

Já jsem si pak doopravdy libovala na „hodinkách jen pro mne“, které byly jen a jen pro maminky. Ta pohoda, kdy vám stačí seběhnout dvě patra a někdo vám udělá masáž obličeje lávovými kameny, uvaří bylinkový čaj nebo vám umožní příjemně si zarelaxovat… Něco takového bych potřebovala rozhodně častěji:)

Muzikoterapie

A večery? Ty byly super už proto, že jsme mohli s manželem na chvilku starost o dceru předat šikovným studentkám a trávit příjemné chvíle ve společnosti dospělých. I když, u deskových her jsme připomínali spíš partu puberťáků:)

Společné foto ve svačinové pauze

Děkujeme všem, kdo se na organizaci kurzu podíleli, a také nadaci leontinka, která nám uhradila část nákladů na kurz. Odjížděli jsme nadšení a jestli se podobná akce uskuteční i napřesrok a bude nám termínově vyhovovat, určitě se chceme přihlásit.

Jak se na kurzu líbilo dalším účastníkům si můžete přečíst přímo na stránkách SPRP.

Velikonoční přání 2019

Letos doba postní utekla tak rychle, že jsme ani nestihli vyrobit žádná hand-made přáníčka. Tak tedy aspoň textovou formou:

Kéž všechny temnoty Vašich osobních Velkých pátků prozáří světlo Kristova vzkříšení!

Požehnané Velikonoční svátky i celou dobu velikonoční přejí

Geršlovi