Měli jsme to štěstí, že jsme se letos v dubnu mohli zúčastnit kurzu pro rodiny pořádaného Společností pro ranou péči. Kurzu jsme se chtěli zúčastnit už několikrát, bohužel vždy byl v pro nás nevyhovujícím termínu, až letos nám to konečně vyšlo. Po vynikajícím víkendovém pobytu v Blansku jsme i od týdenního kurzu měli velká očekávání a ta rozhodně nebyla zklamána.

Milí organizátoři kurzu mysleli na všechny, a tak byl dopoledne program v menších skupinkách (paralelně s ním program pro sourozence klientských dětí), odpoledne společný, po večeři hodinka pro maminky a večer program pro rodiče s možností využít hlídaní dětí. Opravdu těžko vybírat, co se nám líbilo nejvíce…

Dopolední skupinku jsme měli úžasnou, naše poradkyně byly skvělé a i rodiny jsme se sešly, myslím, dobrá parta – dokonce jsme tu měli „rodinu jako přes kopírák“ – tatínek pracující v IT, maminka učitelka matematiky, holčička o rok starší než Monička s podobným typem postižení (a taky milující jogurty:))… Monika si užila světélkovou místnost, objevili jsme houpání v dece a vyzkoušeli si některé prvky bazální stimulace. Ani se nám nechtělo odcházet na oběd.

Odpolední plavání jsme bohužel museli kvůli zahlenění dítěte vynechat, ale muzikoterapii jsme si užili všichni tři a míčkování rovněž, stejně jako volné odpoledne, které naše rodina využila hlavně k dohánění spánkového deficitu… A abychom to měli dobrodružnější, absolvovali jsme jednu večeři velmi romanticky při svíčkách, neb kvůli vichřici v hotelu nefungovala elektřina:)

Já jsem si pak doopravdy libovala na „hodinkách jen pro mne“, které byly jen a jen pro maminky. Ta pohoda, kdy vám stačí seběhnout dvě patra a někdo vám udělá masáž obličeje lávovými kameny, uvaří bylinkový čaj nebo vám umožní příjemně si zarelaxovat… Něco takového bych potřebovala rozhodně častěji:)

A večery? Ty byly super už proto, že jsme mohli s manželem na chvilku starost o dceru předat šikovným studentkám a trávit příjemné chvíle ve společnosti dospělých. I když, u deskových her jsme připomínali spíš partu puberťáků:)

Děkujeme všem, kdo se na organizaci kurzu podíleli, a také nadaci leontinka, která nám uhradila část nákladů na kurz. Odjížděli jsme nadšení a jestli se podobná akce uskuteční i napřesrok a bude nám termínově vyhovovat, určitě se chceme přihlásit.

Jak se na kurzu líbilo dalším účastníkům si můžete přečíst přímo na stránkách SPRP.